Soumrak keltského meče

soumrak_keltskeho_mece

Rok vydání v ČR/SR: 2007

Kniha popisuje dobu, kdy v České kotlině vrcholila doba rozkvětu keltských kmenů a zároveň do historie této země začal silně pronikat germánský živel.Prostřednictvím hlavního hrdiny se čtenář ocitne uprostřed dění keltského oppida a spolu s ním prožije dětství i jeho touhu poznat vyspělé země a život v nich. Slyší, o čem si vyprávějí kupci, přicházející z dalekých krajů. Netuší, že osud jej odvane daleko, právě do těch míst, o kterých sní. S kupeckou karavanou se vydává na jih, do římského impéria jako druidský zvěd podávající zprávy o Caesarových plánech. Tato nebezpečná činnost jej zavede do galské Alesie, kde jako příslušník římských sborů zažije krutou bitvu proti přesile galských bojovníků. Silně poznamenán římským způsobem života a ohromen příjemnostmi civilizace dostává se nakonec do vytouženého Říma.Kniha je od začátku plná napětí a děje. V mnoha popisovaných situacích najde čtenář myšlenky, které se v ničem neliší od představ dnešního člověka. To chtěl také autor zdůraznit. Lidé se totiž ani za tisíce let ve svém nitru vlastně tolik nezměnili.

,,Ve svém nitru jsem slyšel všechny tóny písní, které zde zpívaly bójské ženy, viděl jsem slunce, jež vycházelo nad vrcholky stromů, a v duchu slyšel i slova básně:

…..zatrylkuj křivánku z oblohy,

zatrylkuj svou píseň nad lesy,

vyzpívej mou úzkost i bolest,

která mi svírá duši,

ať opustí mě s listím javoru

a odletí s ním do dálky.

Dej jí rybám do ploutví,

ať odplují s ní do moří…...

Tuhle báseň recitovávali keltští bardové u našich ohňů. To vše bylo není jen klamnou ozvěnou života, který zde již nebyl, matnou vzpomínkou lidských osudů, jež se zde odehrávaly. Ani zlověstné dunění bubnů, které by dokládalo, že lidský živel se nechce nikdy s nepřízní osudů smířit, zde nezaznívalo. Jen ticho a klid. Jako by sama příroda nechtěla k tomuto dění nic dodat. Vše, co mělo být řečeno, již bylo vyřčeno. Bylo v tom mlčení možno zaslechnout i příslib něčeho lepšího pro tuto zemi? Nevím, snad, já jsem to neslyšel.“